Rubriky

Zimní pobyt na Ovčárně (5. až 9. února 2014)

Cesta do hor

Letošní zima je ne a ne přijít a kromě Praděda a nejbližšího okolí není nikde vhodný sníh na běžky. Domlouváme si tedy ubytování u vojáků na Ovčárně a ve středu ráno konečně vyrážíme. Vánoce jsme trochu promarodili, tak teď si snad spravíme chuť. Kromě lyží a saní máme naloženy i dva cyklovozíky s lyžařskými sety, tak uvidíme, jak to zvládneme.

První odjezd zrovna moc nevyšel – u Vyškova to otáčíme a vracíme se zpět do Brna, protože jsme zapomněli jedno důležité příslušenství k vozíku. Ještě že jsme si na poslední chvíli vzpomněli, to by nás na horách velice mrzelo …

Trochu jsme doufali, že bude sníh i „dole“, ale přijíždí na Hvězdu a je sucho. Cestou jsme viděli pár svahů na sjezd, ale byl to vždy jen vysněžený pruh a okolo „zeleno“. Na Hvězdě fasujeme povolení a začínáme stoupat. Během dvou kilometrů nastává změna, přibývá sníh, na stromech je námraza a za chvíli přijíždíme na Ovčárnu, kde je ta pravá zima – asi půl metru sněhu, mlha a zima.

Led a vichřice

Jsme ubytovaní, kluci problikávají všechna světla a lampičky na pokoji a zjišťují tak, které nefungují 😉 Trochu relaxujeme a objevujeme dětský koutek, kde se kluci vyřádí a pak můžeme vyrazit na první výlet. Vozíky máme složené, lyže navoskované, kluci jsou usazení každý ve svém vozíku a vyrážíme vstříc protivětru směr Praděd.

Připadáme si jako při zdolávání severního pólu – mlha, zima, silný vítr a zmrzlý sníh. Fidél není v kondici, tak na první výlet dostává kombinézu. Kluky ve vozících vichr uspal a za celou vyjížďku se neprobudili. Přijíždíme na rozcestí pod Pradědem a je tu takový mrazivý vítr, že to raději otáčíme a vracíme se zpět na Ovčárnu. Jako první seznámení s terénem nám to prozatím stačilo … vozíky jsme otestovali, do kopce dřina – ale s tím jsme počítali a po rovince a z kopce úplná pohoda, takže nezbývá než se těšit na zítřejší výlet.

Čeká nás první večeře a zjišťujeme, jak to na Ovčárně chodí – vojáci si potrpí na speciální průkazky, kterými se musíme prokazovat na recepci a v jídelně. Večeře (i snídaně) jsou poměrně bohaté a jíte dokud můžete – Honzík měl jídlo již zaplacené a Filípek měl vše (do 2 let) zdarma. Jediný, kdo ostrouhal, byl Fidél, který měl do jídelny zákaz vstupu. Podvečer trávíme s klukama v dětském koutku, kde mají k dispozici stěnu, žebříky, most, skluzavku a balónky – proto jsme také dali Ovčárně přednost před Figurou, dětský koutek je někdy k nezaplacení … ;o)

Švýcárna, Praděd (mlha, vichr)

Z okna máme přímý výhled na auto, které ale přes mlhu není skoro vidět. Také sáně, dosud nesundané ze zahrádky, vypadají že přimrzly a už nepůjdou nikdy sundat. Nás ale taková drobnost jako rozmary počasí nemůže zastavit. Po snídani jsme už nachystaní na další vyjížďku. Kluci už se dívají z okýnek svých vozíků a za chvilku už si to bruslíme vstříc Švýcárně. Kluci spolehlivě usnuli. Je zhruba -5°C a poměrně fouká, sníh je zmrzlý a rychlý, vosk se z běžek rychle ztrácí.

Za chvíli už jsme u odbočky na Praděd, kocháme se mlhou, fotíme a pomalu sjíždíme ke Švýcárně. Věrka s Filípkem už je u chaty, my s Honzíkem čekáme na Fidéla, který si pomalu ale jistě zvyká na sníh a začíná si vzpomínat na časy, kdy s námi běžně uběhl i 30 km za den, dneska bude mít v nohách sotva polovinu 🙂

U Švýcárny je to se sněhem už zase trochu horší, svah pod chatou je skoro holý a dál směrem k Červeno-horskému sedlu je to již se sněhem bída – na sedle je údajně jen 5 cm, takže můžeme být rádi za ubytování tady nahoře. Na chatě dáváme klukům kromě chlupatých plněných knedlíků se špenátem prostor na vyřádění a asi za hodinu už stoupáme ve vichřici a mlze směr Praděd, což nám zabralo asi další hodinu. Na vrcholu se snažíme klukům vysvětlit, že to co není vidět je vysílač, ale aspoň se Honzík naučil nové slovo – mlha :o)

Za odměnu, že jsme dokázali v takovém počasí dobít vrchol, připíjíme na zdraví pradědem a kluci mají rybízovou buchtu se šlehačkou, mňam. Na výhledy sem musíme zajet někdy jindy, třeba budeme mít ještě šanci. Sjezd zpět na Ovčárnu už byl snadný, ještě ověřujeme stav sportovních okruhů na Kurzovní, ale za chvíli už jsme na večeři a pak zase v dětském koutku až do úplného vyřádění …

Změna počasí

Ráno se nemůže odtrhnout od okna – nádherně svítá, Praděd se na chvilku ukázal, vypadá to, že už bude hezky. Ještě před snídaní se jdeme podívat na chvilku ven, abychom se konečně podívali, kam jsme to vlastně přijeli, do teď byla mlha :o)

Na snídani se začínají kluci otrkávat, vymýšlet lumpárny a zlobit, uvidíme, jak to půjde dál. Dnes posíláme maminku na svah, ať si trochu zalyžuje na sjezdovkách, my s klukama míříme do dětského koutku a objednáváme na další večer vířivku. Počasí se výrazně lepší, ale pořád celkem dost fouká, což klukům vadí. Kolem poledního trochu sáňkujeme, ale Filípka to tak vyčerpalo, až z toho usnul. Honzík je fascinován lyžařema na svahu a kdyby nekulhal, už bychom to s ním letos zkusili, takhle to odkládáme na příští rok.

V podvečer se jdeme projít ještě směrem k Barborce. Vzhledem k tomu, že pořád fouká, dáváme kluky raději do vozíku. Chtěli jsme vzít jen ten dvojmístný (Chariot), ale bylo to absolutně neprůchozí – kluci nám dali zřetelně, hlasitě a jasně najevo, že chce každý svůj vozejček, že prostě spolu sedět nebudou 🙂 Filípek jako vždy usnul, Honzík si u Barborky pěkně zařádil … je tma a pomalu se vracíme zpět na hotel a na večeři, snad nám vojáci něco ještě nechali …

Praděd, Švýcárna a oční výtěry

V sobotu ráno je prakticky jasno a bez větru, zcela ideální počasí na celodenní výlet. Zvažovali jsme cestu na Alfrédku, ale bylo by to hodně do kopce a z kopce a kdo ví, jak to tam vypadá, jestli je to vhodné pro vozík, takže nakonec jsme se spokojili s klasikou a dobře jsme udělali. Po snídani chystáme vozíky a kluci už přesně vědí, který je koho a sami a dobrovolně si do nich lezou. Dnes je ve stopě zaručeně nejvíc běžkařů a motají se tu i pěší turisté. Kluci tradičně usnuli ve druhé zatáčce, takže jsme se rozhodli, že nejdříve zdoláme Praděd. Nahoře se kluci probouzejí a vzhledem k tomu, že je tady jako v pohádce – jasno bez větru, tak si dáme přestávku.

V přeplněné restauraci jsme ukořistili poslední volná místa a klukům objednáváme polévku a kofolu s brčkem, což kluky zabavilo. Filípek se naučil pít brčkem dřív než Honzík, ten však za to dělal v kofole větší bubliny ;o) Vzhledem k perfektní viditelnosti se přesouváme výtahem na vyhlídkovou věž. Veškeré okolí je jako na dlani, vše je krásně vidět – Petrovy kameny, Dlouhé stráně, ale třeba i Kralický Sněžník. Takové výhledy jsme tady ještě nikdy nezažili …

Následuje sjezd na Švýcárnu a tady dáváme klukům větší pauzu, hrají si s kamínky, s lopatkami, blbnou ve sněhu, ale to už se nám krátí čas, spěcháme zpět na hotel, v 17h máme domluvenou vířivku. Stíháme to tak tak, kluci se nejdřív jen tak nesměle drží, ale pak řádí a dovádějí, prostě parádně zakončený výlet 🙂

Skřítek

Máme zabaleno a naloženo, Věrka má po masážích, tak můžeme vyrazit na další cestu. Než dojedeme do Brna, zastavíme se na chvíli na Skřítku. Cestou na sedlo docela prší, ale na sedle je (alespoň prozatím) od deště klid. Sníh tady prakticky není, pouze takové zbytky, běžky můžeme s klidem nechat v autě, také je přibližně +5°C a pod mrakem.

Zvolili jsme takový 4km pěší okruh, po cestě nám začíná trochu poprchat, takže naplánovaný Krtinec (skálu s parádním výhledem) necháme na příště. Cestou ještě chytáme do pusy vločky a trochu dovádíme ve zbytcích sněhu, ale za chvilku jsme zpět u auta, v motorestu utrácíme všechny zbylé peníze a loučíme se s horami a nezbývá než se těšit na další výlet …

Odvykačka na Vysočině (listopad 2013)

Skorotice – Křížovice – Nedvědice (babí léto 2013)

Malé Karpaty – Univerzitka

Tábor Horní Lhotice

Svratouch II (srpen / září 2012)

Devět skal

Čtyři palice, Žákova hora, pramen Svratky

Velká Javořina (srpen 2012)

Velká Javořina

Auto necháváme u Kamenné boudy a po červené se chystáme zdolat vrchol Javořiny. Kluci byli celou cestu z Brna celkem hodní, Filípek dostal před cestou ještě trochu mlíčka, ale za chvilku už jsme na cestě a čeká nás 5km stoupání na vrchol – Filípek je v šátku u maminky, Honzík v krosničce u tatínka ;o) Cestou hrajeme řadu her na odbourání nudy u  Honzíka (kde je značka, ahoj strome apod.) a za hodinku a půl jsme na hřebeni a kocháme se výhledy do dáli …

Kramolín (srpen 2012)

Kramolín – Babylon – okolí

Před rokem touhle dobou jsme vyrazili na krátký pobyt do Kramolína a jsme tu zase, akorát je nás o jednoho víc. Jsme ubytováni ve stejné vojenské ubytovně a je to vlastně první výlet Filípka s přespáním mimo Brno. Tak uvidíme, jak to půjde. Shodou okolností jsou ve stejné ubytovně i babička s dědečkem, tak Honzík si na chvilku od rodičů odpočine 🙂

První den tedy tráví Honzík chvíle na dětských hřištích v Kramolíně a my s Filípkem vyrážíme na houby. Večer se všichni potkáme v hospůdce kousek od ubytovny a Honzík nám předvádí, jak sám jezdí na skluzavce a jezdí s náklaďákem po celém hřišti …

Další den ráno Honzík vstává kolem šesté hodiny, a aby nevzbudil Věrku s Fildou, bereme krosničkou vyrážíme na Babylon. Cestou se díváme po houbách a našli jsme celkem slušný úlovek … těšíme se, co nám maminka doma uvaří :o) Přes den Honzík opět tráví chvilky s prarodiči na hřištích a my s Věrkou a Fildou relaxujeme … na večer mě pomáhá Honzík opékat špekáčky a strašně ho to baví … podvečer byl dost drsný, kluci začali řvát, nějak jsme to nezvládali a skoro to vypadalo na odjezd domů, ale paní recepční se předvedla jako zkušená babička a kluky zpracovala … večer trávíme na plácku za hospodou a učíme Honzíka otrhávat fáborky nachystané na zítřejší pouť ;o)

Ráno opět (abychom nevyšli ze cviku) vyrážíme s Honzíkem na Babylon, kde to Honzík řádně uklízí – na trávě a kolem laviček nesmí být samozřejmě žádný papír ani sáček – vše patří do koše. Na oběd už jsme zase všichni společně a vzhledem k tomu, že je dnes v Kramolíně pouť a hospoda je plná, jsme nuceni dát si místní specialitu v pofidérním stánku Budvar, ale jsme mile překvapeni – tak dobrý a šťavnatý kuřecí řízek jsme už dlouho neměli …

Po obědě směřují naše kroky kam jinam … na Babylon ;o) S Honzíkem jsem tady už asi po páté, tak si alespoň vylezeme konečně i nahoru a pořádně se rozhlédneme do kraje. Paráda. To je viditelnost … pokračujeme dál, sbíráme cestou ostružiny a pomalu to stáčíme a vracíme se na „hotel“ … večer zase s Honzíkem opékáme špekáčky …

Poslední ráno našeho pobytu změna – Babylón necháme na jindy a jdeme prozkoumat přístav a hráz Mohelna. Honzik si pěkně hraje u lodičky, která jezdí po „zelené“ Dalešické přehradě a zjišťujeme, že dneska bude opravdu hezky.

Senoradský mlýn – Oslava

Na to, že je teprve kolem desáté hodiny, už je venku pořádné horko a bude hůř. Nezbývá než vyrazit k vodě a Honzíka řádně zchladit. V Senoradech necháváme auto a po žluté si to míříme přímo k Oslavě. Honzík spinká ve sporťáku, Filípek je v šátku, dole u mlýna si to kluci vymění … opouštíme žlutou, pokračujeme po červené a musíme přejít přes řeku po úzkem mostě, kočárek necháváme pod mostem, pak se pro něho vrátíme. Celkem hezké místo na koupání (čvachtání) je obsazené, ale o pár set metrů dále po proudu nacházíme celkem pohodové místo u skály a koupel může začít 🙂

Honzíka to ve vodě strašně baví, užívá si to. Párkrát se zamotal do rybářského vlasce, ale jinak samá pozitiva. Dovádíme asi hodinku a po malé svačině se vracíme pomalu zpět. A vida – dokonce nám otevřeli kantýnu, takže ještě „posedíme“ ;o)

Letní výlety kolem Brna (červenec 2012)

Nový hrad

Krátký odpolední výlet nás přivádí na Nový hrad. Auto necháváme na točně autobusu u Olomučan a po červené si to míříme přímo na hrad. Následuje stoupání, Filípek se začíná trochu probouzet, přidáváme do kroku a za chvilku jsme už u kiosku a zjišťujeme, že na jídlo mají česnekové brambůrky a na pití desítku černou horu 😀 Honzík zdolává nejvyšší bod zříceniny (po svých, samozřejmě) a dole pak zkoumá děla a další atrakce … Posilněni brambůrkama vyrážíme vstříc dalším dobrodružstvím …

Kalečník

Projíždíme Hostěnicemi a hledáme žlutou – super máme, zahýbá doleva, ale dál se autem projet nedá … Honzík si leze do krosničky, Filípek do kočárku a vyrážíme vstříc dobrodružství … míjíme moderní čtvrť s domky zbohatlíků a za chvilku už jsme v přírodě a ve stínu. Ještě před chatou Jelenicí má Filípek zájem o mlíčko a tak s Honzíkem sbíráme houby v okolí. Nasbírali jsme celou krabičku, to bude bašta !

U lovecké chaty Jelenky zahýbáme doprava, nevíme, zda-li tam s kočárem projedeme, začíná terénní vsuvka … Po modré pokračujeme asi 3 km až k Žalmanovu kameni (pozn. není to ten Lohoňka Žalman, ale hajnej Žalman). Sluníčko záhadně mizí, obloha začíná černat, ještě máme v čerstvé paměti, jak jsme zmokli u Pejškova … Motorola však hlásí, že by pršet nemělo, nezbývá, než doufat … Pokračujeme dále po neznačené cestě a za další půlhodinku jsme na Kalečníku, kde to Honzík zná jako doma, tady často na kole projíždíme … moc se nezdržujeme, pořád to vypadá jako varování před deštěm, pokračujeme znovu po žluté a za chvilku jsme znovu u Jelenice. S Honzíkem opět pátráme po houbách, ale je to tu nějaké rozebrané 🙂 Tak zase příště …

Hornek

U hlavní cesty (u Šumbery – Kopaniny) necháváme auto a vyrážíme na „double kočár tour“ po žluté směr Hornek. Cesta se začíná horšit, přibývají kameny, takže projet to s kočáry není zrovna sranda … no sláva, překročili jsme hlavní cestu, to nejhorší je za námi … Filda dostává strašný hlad, ale za hodinku jsme už na vyhlídce. Stálo to za to – parádní viditelnost i kluci jsou šikovní …

Lehké výlety s Haničkou (červen/červenec 2012)

Tak Filípek má už 3 týdny a je tedy připraven vyrazit na první pořádné výlety. Začneme něčím „jednodušším“ … jsme domluveni s Haničkou, že se přidá i s Toníčkem, tak se těšíme. Ale ani jeden z výletů se nezdařil – teda výlety to byly hezké, ale Haničce to nějak nevyšlo 😀

Moravský kras – Pustý žleb – Macocha

Jeden z prvních výletů Honzíka byl před rokem do Pustého žlebu, tak to teď zkusíme i s Filípkem. Auto necháváme ve stínu stromů ve Sloupu (jsou třicítky) a po pár set metrech odbočujeme z Pustého žlebu a pokračujeme po žluté směr Macocha. Cestou dostal Filda strašný hlad, ale naštěstí zásoby pro něj jsou vždy při „ruce“ 🙂 Pomalinku stoupáme až na planinu u Ostrova, kocháme se pohledem do Koňského spádu a pak už jen špatně odbočujeme a ocitáme se u dolního můstku Macochy – sakra – sem jsme nechtěli, tady vede nahoru k chatě Macocha asi 100 schodů … nedá se nic dělat – tak nám aspoň bude oběd víc chutnat 🙂

Mňam, to byla dobrota – smažený květák s bramborem chutnal i Honzíkovi. Napojujeme se na červenou a prudce klesáme do Pustého žlebu, pomalu se vracíme zpět do Sloupu. Nespěcháme, máme čas, Honzík zkoumá ten závrt, tamtu jeskyni, tamtu cestu, musí zahodit tamten kámen, osahat tamty kytičky, prostě pohoda. Před Sloupem Filda začal dost zlobit, ale za chvilku už jsme v autě a těšíme se na další výlet s Haničkou …

Sentice a okolí

V Brně je nesnesitelné horko, zkusíme se trochu zchladit na venkově – v lesích u Sentic. Auto necháváme opět ve stínu stromů za vesnicí a využíváme lesních zpevněných cest, Filda je v kočárku, Honzík v krosničce. Zkusíme dojít až k řece a trošku se osvěžíme. V závěru cesty nás čeká táhlé klesání, cesta se horší a za chvilku jsme v centru chatové osady u řeky Svratky, to jsme fakt nečekali, že tu bude tak živo … Věrka s Honzíkem testují vodu, hemží se to tu psy a jinými dětmi, takže pomalinku vyklízíme pole a vracíme se. Malá odbočka ke studánce, aby se Fidél mohl napít a pak už se stejnou cestou vracíme zpět k autu … ajaj – stín se nám nějak posunul, v autě je tak 60 stupňů, takže startujeme, zapínáme klimatizaci a čekáme, až bude v autě vhodné klima pro děti 🙂

Maršovský žleb a Pejškovský potok

Na konci Hradčan zabočujeme prudce doleva, projíždíme Březinu a za Herolticemi v lese (kousek od kruhovky) necháváme konečně auto. Je poměrně teplo a tak jsme si vymysleli docela hezký okruh v chládku. Odbočujeme ze zelené a procházíme Maršovským žlebem. Někde v půlce žlebu (u klád) dáváme přestávku na svačinu, ale za chvilku už pokračujeme dále. U rybníka si cestu chceme zkrátit, ale je dost zabahněná a s kočárem bychom tam těžce projeli.  Pokračujeme tedy dál a napojujeme se na zelenou, která by nás měla dovést zpět k autu. Stoupáme a začíná lehce pršet. Procházíme lesem a prší víc a víc, z deště se stává liják a z lijáku průtrž mračen. Pláštěnky/bundy nula, takže během chvilky jsme na kost mokří – Honzíka v krosničce kryjeme Filípkovým šátkem, Filípka v kočárku igelitem ze sporťáku. Naštěstí během půl hodinky je průtrž pryč, svlékáme promoklé oblečení a na sluníčku se nahříváme. Kluci vyvázli bez následků … uff 🙂 Scházíme k vesničce Pejškov, odkud to je k autu ještě zhruba hodinka. Ale je po dešti a podél cesty teče Pejškovský potok a jak už to tak bývá, v okolí se to jen hemží hovadama – hejna hovad – snažíme se je likvidovat sprejem proti klíšťatům, ale bez účinku, zaháníme je máváním plinky, ale sotva se zbavíme jednoho hejna, už nás napadá další hejno … uaaaá, jsme pěkně poštípaní – na tento výlet budeme asi dlouho vzpomínat 😀