Rubriky

Zimní pobyt na Ovčárně (5. až 9. února 2014)

Cesta do hor

Letošní zima je ne a ne přijít a kromě Praděda a nejbližšího okolí není nikde vhodný sníh na běžky. Domlouváme si tedy ubytování u vojáků na Ovčárně a ve středu ráno konečně vyrážíme. Vánoce jsme trochu promarodili, tak teď si snad spravíme chuť. Kromě lyží a saní máme naloženy i dva cyklovozíky s lyžařskými sety, tak uvidíme, jak to zvládneme.

První odjezd zrovna moc nevyšel – u Vyškova to otáčíme a vracíme se zpět do Brna, protože jsme zapomněli jedno důležité příslušenství k vozíku. Ještě že jsme si na poslední chvíli vzpomněli, to by nás na horách velice mrzelo …

Trochu jsme doufali, že bude sníh i „dole“, ale přijíždí na Hvězdu a je sucho. Cestou jsme viděli pár svahů na sjezd, ale byl to vždy jen vysněžený pruh a okolo „zeleno“. Na Hvězdě fasujeme povolení a začínáme stoupat. Během dvou kilometrů nastává změna, přibývá sníh, na stromech je námraza a za chvíli přijíždíme na Ovčárnu, kde je ta pravá zima – asi půl metru sněhu, mlha a zima.

Led a vichřice

Jsme ubytovaní, kluci problikávají všechna světla a lampičky na pokoji a zjišťují tak, které nefungují 😉 Trochu relaxujeme a objevujeme dětský koutek, kde se kluci vyřádí a pak můžeme vyrazit na první výlet. Vozíky máme složené, lyže navoskované, kluci jsou usazení každý ve svém vozíku a vyrážíme vstříc protivětru směr Praděd.

Připadáme si jako při zdolávání severního pólu – mlha, zima, silný vítr a zmrzlý sníh. Fidél není v kondici, tak na první výlet dostává kombinézu. Kluky ve vozících vichr uspal a za celou vyjížďku se neprobudili. Přijíždíme na rozcestí pod Pradědem a je tu takový mrazivý vítr, že to raději otáčíme a vracíme se zpět na Ovčárnu. Jako první seznámení s terénem nám to prozatím stačilo … vozíky jsme otestovali, do kopce dřina – ale s tím jsme počítali a po rovince a z kopce úplná pohoda, takže nezbývá než se těšit na zítřejší výlet.

Čeká nás první večeře a zjišťujeme, jak to na Ovčárně chodí – vojáci si potrpí na speciální průkazky, kterými se musíme prokazovat na recepci a v jídelně. Večeře (i snídaně) jsou poměrně bohaté a jíte dokud můžete – Honzík měl jídlo již zaplacené a Filípek měl vše (do 2 let) zdarma. Jediný, kdo ostrouhal, byl Fidél, který měl do jídelny zákaz vstupu. Podvečer trávíme s klukama v dětském koutku, kde mají k dispozici stěnu, žebříky, most, skluzavku a balónky – proto jsme také dali Ovčárně přednost před Figurou, dětský koutek je někdy k nezaplacení … ;o)

Švýcárna, Praděd (mlha, vichr)

Z okna máme přímý výhled na auto, které ale přes mlhu není skoro vidět. Také sáně, dosud nesundané ze zahrádky, vypadají že přimrzly a už nepůjdou nikdy sundat. Nás ale taková drobnost jako rozmary počasí nemůže zastavit. Po snídani jsme už nachystaní na další vyjížďku. Kluci už se dívají z okýnek svých vozíků a za chvilku už si to bruslíme vstříc Švýcárně. Kluci spolehlivě usnuli. Je zhruba -5°C a poměrně fouká, sníh je zmrzlý a rychlý, vosk se z běžek rychle ztrácí.

Za chvíli už jsme u odbočky na Praděd, kocháme se mlhou, fotíme a pomalu sjíždíme ke Švýcárně. Věrka s Filípkem už je u chaty, my s Honzíkem čekáme na Fidéla, který si pomalu ale jistě zvyká na sníh a začíná si vzpomínat na časy, kdy s námi běžně uběhl i 30 km za den, dneska bude mít v nohách sotva polovinu 🙂

U Švýcárny je to se sněhem už zase trochu horší, svah pod chatou je skoro holý a dál směrem k Červeno-horskému sedlu je to již se sněhem bída – na sedle je údajně jen 5 cm, takže můžeme být rádi za ubytování tady nahoře. Na chatě dáváme klukům kromě chlupatých plněných knedlíků se špenátem prostor na vyřádění a asi za hodinu už stoupáme ve vichřici a mlze směr Praděd, což nám zabralo asi další hodinu. Na vrcholu se snažíme klukům vysvětlit, že to co není vidět je vysílač, ale aspoň se Honzík naučil nové slovo – mlha :o)

Za odměnu, že jsme dokázali v takovém počasí dobít vrchol, připíjíme na zdraví pradědem a kluci mají rybízovou buchtu se šlehačkou, mňam. Na výhledy sem musíme zajet někdy jindy, třeba budeme mít ještě šanci. Sjezd zpět na Ovčárnu už byl snadný, ještě ověřujeme stav sportovních okruhů na Kurzovní, ale za chvíli už jsme na večeři a pak zase v dětském koutku až do úplného vyřádění …

Změna počasí

Ráno se nemůže odtrhnout od okna – nádherně svítá, Praděd se na chvilku ukázal, vypadá to, že už bude hezky. Ještě před snídaní se jdeme podívat na chvilku ven, abychom se konečně podívali, kam jsme to vlastně přijeli, do teď byla mlha :o)

Na snídani se začínají kluci otrkávat, vymýšlet lumpárny a zlobit, uvidíme, jak to půjde dál. Dnes posíláme maminku na svah, ať si trochu zalyžuje na sjezdovkách, my s klukama míříme do dětského koutku a objednáváme na další večer vířivku. Počasí se výrazně lepší, ale pořád celkem dost fouká, což klukům vadí. Kolem poledního trochu sáňkujeme, ale Filípka to tak vyčerpalo, až z toho usnul. Honzík je fascinován lyžařema na svahu a kdyby nekulhal, už bychom to s ním letos zkusili, takhle to odkládáme na příští rok.

V podvečer se jdeme projít ještě směrem k Barborce. Vzhledem k tomu, že pořád fouká, dáváme kluky raději do vozíku. Chtěli jsme vzít jen ten dvojmístný (Chariot), ale bylo to absolutně neprůchozí – kluci nám dali zřetelně, hlasitě a jasně najevo, že chce každý svůj vozejček, že prostě spolu sedět nebudou 🙂 Filípek jako vždy usnul, Honzík si u Barborky pěkně zařádil … je tma a pomalu se vracíme zpět na hotel a na večeři, snad nám vojáci něco ještě nechali …

Praděd, Švýcárna a oční výtěry

V sobotu ráno je prakticky jasno a bez větru, zcela ideální počasí na celodenní výlet. Zvažovali jsme cestu na Alfrédku, ale bylo by to hodně do kopce a z kopce a kdo ví, jak to tam vypadá, jestli je to vhodné pro vozík, takže nakonec jsme se spokojili s klasikou a dobře jsme udělali. Po snídani chystáme vozíky a kluci už přesně vědí, který je koho a sami a dobrovolně si do nich lezou. Dnes je ve stopě zaručeně nejvíc běžkařů a motají se tu i pěší turisté. Kluci tradičně usnuli ve druhé zatáčce, takže jsme se rozhodli, že nejdříve zdoláme Praděd. Nahoře se kluci probouzejí a vzhledem k tomu, že je tady jako v pohádce – jasno bez větru, tak si dáme přestávku.

V přeplněné restauraci jsme ukořistili poslední volná místa a klukům objednáváme polévku a kofolu s brčkem, což kluky zabavilo. Filípek se naučil pít brčkem dřív než Honzík, ten však za to dělal v kofole větší bubliny ;o) Vzhledem k perfektní viditelnosti se přesouváme výtahem na vyhlídkovou věž. Veškeré okolí je jako na dlani, vše je krásně vidět – Petrovy kameny, Dlouhé stráně, ale třeba i Kralický Sněžník. Takové výhledy jsme tady ještě nikdy nezažili …

Následuje sjezd na Švýcárnu a tady dáváme klukům větší pauzu, hrají si s kamínky, s lopatkami, blbnou ve sněhu, ale to už se nám krátí čas, spěcháme zpět na hotel, v 17h máme domluvenou vířivku. Stíháme to tak tak, kluci se nejdřív jen tak nesměle drží, ale pak řádí a dovádějí, prostě parádně zakončený výlet 🙂

Skřítek

Máme zabaleno a naloženo, Věrka má po masážích, tak můžeme vyrazit na další cestu. Než dojedeme do Brna, zastavíme se na chvíli na Skřítku. Cestou na sedlo docela prší, ale na sedle je (alespoň prozatím) od deště klid. Sníh tady prakticky není, pouze takové zbytky, běžky můžeme s klidem nechat v autě, také je přibližně +5°C a pod mrakem.

Zvolili jsme takový 4km pěší okruh, po cestě nám začíná trochu poprchat, takže naplánovaný Krtinec (skálu s parádním výhledem) necháme na příště. Cestou ještě chytáme do pusy vločky a trochu dovádíme ve zbytcích sněhu, ale za chvilku jsme zpět u auta, v motorestu utrácíme všechny zbylé peníze a loučíme se s horami a nezbývá než se těšit na další výlet …

Leave a Reply

You can use these HTML tags

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

  

  

  

Spam Protection by WP-SpamFree